Některá témata si člověk nevybírá pouze podle toho, co ho odborně zajímá. Někdy k nim má také osobní vztah. Tak tomu bylo i u mé bakalářské práce Zánik Základní školy J. A. Komenského v Písku, kterou jsem obhájil v roce 2019 na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Základní školu Jana Amose Komenského jsem sám navštěvoval od školního roku 1999/2000 do roku 2001/2002 a byl jsem tedy jejím žákem v době, kdy škola postupně zanikala. Zažil jsem poslední rok její existence, pobyt v poloprázdné budově, její vyklízení i nucený přechod na jinou základní školu. Právě tyto osobní zkušenosti se staly impulzem k tomu, abych se k této škole po letech vrátil tentokrát jako badatel.
Cílem práce proto nebylo pouze popsat zánik školy. Snažil jsem se zachytit její mnohem delší historii, okolnosti, které k jejímu zrušení vedly, samotný průběh zániku a také další osud budovy, která po zrušení školy získala nové využití.
Od chlapecké školy k moderní vzdělávací instituci
Práce je rozdělena do šesti hlavních kapitol. Nejprve se věnuje dějinám města Písku a vývoji píseckého školství, aby bylo možné historii školy zasadit do širšího regionálního kontextu.
Následuje historie samotné školy, jejíž počátky jsou spojeny s druhou polovinou 19. století. Práce sleduje její vývoj v jednotlivých historických obdobích a zachycuje také významné události, které ovlivňovaly její fungování.
Pozornost je věnována například proměnám školy v období první republiky, za okupace a po druhé světové válce, stejně jako změnám, které přinesly poválečné školské reformy a následný vývoj československého školství.
Proč škola zanikla?
Samostatná část práce se zaměřuje na období po roce 1989 a především na příčiny návrhu na zrušení školy.
Základní škola J. A. Komenského nikdy nepatřila mezi největší písecké školy. Po roce 1989 se navíc měnilo prostředí, ve kterém školy fungovaly, a v Písku vznikaly nové vzdělávací instituce. Počet žáků školy postupně klesal. Zatímco ve školním roce 1989/1990 ji navštěvovalo 543 žáků, o rok později jich bylo 385.
Práce sleduje cestu od prvních úvah o zrušení školy až k jejímu definitivnímu uzavření v roce 2002. Nezůstává přitom pouze u administrativního rozhodnutí, ale zachycuje také praktické důsledky zániku školy, včetně vyklizení budovy a převodu jejího vybavení na jiné písecké školy.
Nový příběh staré budovy
Zánik školy neznamenal konec příběhu její budovy.
Po roce 2002 se hledalo její další využití. V mezidobí v objektu působily další vzdělávací instituce a další subjekty. Nakonec se objevila myšlenka využít budovu pro potřeby Městské knihovny Písek.
Právě této proměně je věnována závěrečná část práce. Sleduje cestu od bývalé základní školy k nové městské knihovně a píseckému centru vzdělávání. Slavnostní znovuotevření rekonstruované budovy proběhlo 26. dubna 2019, tedy v roce, kdy byla tato bakalářská práce obhájena.
Z pohledu původního tématu tak práce nekončí pouze zánikem školy. Sleduje také nový život místa, které nepřestalo sloužit vzdělávání, pouze změnilo svou podobu a funkci.
Archiv jako cesta k minulosti školy
Významnou součástí práce bylo studium archivních pramenů. Zásadní byly především materiály Státního okresního archivu v Písku, zejména fond Základní škola J. A. Komenského Písek 1806–2002.
Důležitým pramenem byly také školní kroniky – Památní kniha I. Obecné školy chlapecké v Písku, Pamětní kniha I. Chlapecké školy v Písku a novodobá část školní kroniky ZŠ J. A. Komenského z konce 20. století a začátku 21. století.
Pro období bezprostředně předcházející zániku školy byly využity také zápisy z jednání Rady města Písku a Zastupitelstva města Písku z let 1997–2018, včetně důvodových zpráv a dalších materiálů připravovaných pro jejich jednání.
Práce však současně ukázala, že ani archivní výzkum nemůže vždy nabídnout úplný obraz minulosti. U některých dokumentů se projevil problém skartačních lhůt a u části materiálů také omezení vyplývající z ochrany osobních údajů – GDPR. Tyto okolnosti množství dostupných informací o posledních letech školy výrazně omezily.
Osobní příběh jedné písecké školy
Tato bakalářská práce je pro mě specifická tím, že jsem nestudoval instituci, která by mi byla pouze „předmětem výzkumu“. Studoval jsem školu, kterou jsem sám navštěvoval a jejíž zánik jsem jako dítě přímo zažil.
Po letech jsem se proto k místu, které bylo součástí mého vlastního školního života, vrátil prostřednictvím archivních dokumentů, školních kronik a úředních materiálů. Výsledkem je pokus zachytit nejen samotný zánik Základní školy Jana Amose Komenského, ale také její historii a proměnu místa, které dodnes zůstává spojeno se vzděláváním.
Jak jsem napsal v závěru práce, zánik školy nemusí nutně znamenat definitivní konec významu daného místa. Budova, v níž se po desetiletí vzdělávaly generace píseckých dětí, dnes opět slouží vzdělávání – tentokrát v podobě městské knihovny a centra vzdělávání.
Tiráž
Bakalářská práce Zánik Základní školy J. A. Komenského v Písku byla obhájena v roce 2019 na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Katedře teologických věd, v rámci studijního oboru Pedagogika volného času. Vedoucím práce byl prof. ThLic. PaedDr. Martin Weis, Th.D.
Celý text bakalářské práce je k dispozici ke stažení či přečtení zde.
Práce je dostupná také v databázi vysokoškolských kvalifikačních prací Theses.cz.
Listy Písecka, 27. 6. 2002 – Popisek ústřední fotky: Tak v tomto mumraji najdete poslední učitelský kolektiv, který se za branami ZŠ Komenského radoval i rozčiloval, a poslední bandu školáků, kteří práh „ústavu“, jak se školám familiárně říká, překročili. O této škole na Alšově náměstí v Písku se bude bohužel za pár hodin hovořit v minulém čase. Byla zrušena.
Foto: Pavel Hubka. (Mimochodem, na fotografii je i autor tohoto textu).